Tymoshchukova bývalá manželka: „Kvůli Tolye mohly být naše dcery poslány do školy pro děti s Downovým syndromem“

10 nejvíce šokujících detailů z rozhovoru s bývalou manželkou Anatolije Timoshchuka, který poskytla Sovětskému sportu.

• Nadezhda Navrotskaya hovořila o tom, jak probíhá soudní řízení s bývalým kapitánem Zenitu:

„Byli jsme spolu asi 20 let, z toho 16 jsme byli vlastně manželé. A nekladl jsem žádné zvláštní požadavky. Byla připravena na kompromisy a ústupky. Ani netušíte, kolik peněz už Tolik vypálil na soudech a právnících. Všechno je v Evropě velmi drahé. Dražší než na Ukrajině. I když jsem si jistý, že Tolik platí ukrajinským soudcům šestimístné částky, aby rozhodovali nezákonně. Stávalo se, že soudci byli nemocní, odpočívali, měnili se, odkládali zasedání – jen aby proces zdrželi. A nakonec se podle mě našel nejzkorumpovanější soudce.

Loni v létě Tolik a jeho komplicové provedli nájezdník na zabavení nemovitosti v centru Kyjeva, kde jsem jediným vlastníkem. A nyní soudce Batrin rozhoduje o rozdělení, podle kterého všechny nejdražší nemovitosti připadnou mému bývalému manželovi a ty nejlevnější mně a dětem.

Připravuji se o svůj jediný zdroj příjmu, ačkoli, opakuji, vychovávám sám dvě malé děti a Tolik se vyhýbá placení výživného. Výměnou například sepíší byt, který Tolik dávno prodal jiné osobě, a také pozemky v Doněcku, na kterých má Tolik blíže nespecifikovaný podíl. Možná 0,001 procenta. Nevím. A to podle zákona nemůžete. Ale ukrajinský soudce se evidentně neřídil zákony.

Ruský soud mě mimochodem zatím příjemně překvapil. Již byla přijata preventivní opatření, aby se zajistilo, že se spornými nemovitostmi nebudou prováděny žádné transakce. Pro Tolika to byla nepříjemná zpráva. Zatím ještě nestihl otestovat sílu ruského soudu. Doufám, že nakonec nebude porušen zákon.

• Bývalá Tymoščukova manželka tvrdí, že jejich děti otce opakovaně přistihly při lži:

"Asi před třemi lety přiběhlo nadšené dítě: "Mami, táta říká, že lžeš." Dcera je v šoku, oči má obrovské... "Řekl, že nám lžete."

Říkám své dceři: „Když někdo něco říká a ty s tím nesouhlasíš, vždy se ptej. Ověřte si s tátou, v čem přesně máma lže." Učím děti bránit se manipulaci... Pak dcera běžela k iPadu, pak se vrátila: „Mami, ale on neodpovídá. Právě jsem ukázal kolo na zdi.“ Už v šesti letech si dítě uvědomilo, že krásné kolo je jen záminkou k odvedení pozornosti od hlavního tématu.

Přesvědčil také děti, že jejich matka je psychicky labilní. Nebo ještě víc - že je to čarodějnice, která ho očarovala a on si zlomil ruku... A není to ojedinělý případ.

Jednou se dcery setkaly se svým otcem v Německu v přítomnosti dětského psychologa a vrátily se se stejnou věcí: „Táta znovu lhal. Ukázalo se, že Klímová půl dne seděla pod toaletou kavárny poblíž místa, kde probíhala komunikace. A Tolik už ukázal svou fotku dětem a nazval ji „jeho dívkou“. Pak jdou na záchod a ona... se na ně usměje s dvaatřiceti zuby. Dcery se ptají: "Tati, to je tvoje holčička." A on odpověděl: "Tu tetu nezná."

Večer téhož dne vidím děti jako drby, jak diskutují: "To byla ona, on zase klame." Ale Tolik si zřejmě myslí, že jeho dcery jsou hloupé. Stejně jako celý svět kolem."

• Naděžda si je jistá, že kvůli Anatoliji Tymoshchukovi mohou jejich dcery skončit ve škole pro mentálně retardované:

„V rozhovoru se chlubí, že jeho dcery mluví čtyřmi jazyky, a když se mě snažil soudně zbavit opatrovnictví... Jelikož se děti narodily předčasně, v předškolním věku růstově mírně zaostávaly za svými vrstevníky. A podle zákona jsou německé školy přijímány od šesti let, s výjimkou zvláštních případů. A když jim bylo pět a půl, poznali je, sice připravené, ale s emocionálními potížemi. Pořád se ptali na mámu. Pak jsem požádal ředitele školy, aby vzal v úvahu historii narození a začal trénovat v sedmi letech. Ředitel souhlasil. Tolik... podal žalobu, že jsem všechny podplatil a požadoval vyšetření.

Pro děti začala noční můra. Testy na psychiatrické klinice trvají 3,5 hodiny. Formuláře vyplňovali asi hodinu a nikdo dcerám nevysvětloval, co se bude dít. Řekněme, že ukazují zebru a ptají se: "Kdo je to?" A jsou tak unavení, že odpovídají: "Mami, už jedeme domů?" V důsledku toho odborníci dospěli k závěru, že děti mají IQ v oblasti 60-70 bodů. A že nemluví německy ani ukrajinsky. Vypadá to, že jsou mentálně retardovaní...

Poté jsme absolvovali alternativní IQ test na elitní Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově. Tam jsem nesměl být v blízkosti dětí. Získali ale 118 bodů! To byl na jejich věk nadstandard. Následný soud se však změnil v peklo.

Opatrovnické orgány, soudce, státem ustanovený právník pro děti - sám Tolik jako obvykle na schůzce chyběl - inteligentně argumentovali tím, že dcery by měly být poslány do... školy pro děti s Downovým syndromem.

Seděl jsem a říkal si: „Někteří cizinci rozhodují o osudu mých dětí a tenhle zkurvysyn sedí někde v Petrohradě pod sukní a posílá místo toho armádu pitomců, aby zničili jeho vlastní dcery“... nevydržel a ukázal výsledky jiného testu, ne soudního Podle pravidel jsem neměl mluvit, ale jak jsem mohl mlčet?! Soudce zuřil: "Vaše děti budou studovat tam, kde my rozhodneme!" Odpověděl jsem: "Takže chcete, aby byli normální lidé nemocní, protože to prospívá jejich otci?" Předtím jsem si tuto problematiku prostudoval a věděl jsem, že zákon ohledně zkušebního postupu je na mé straně. A soudce si netroufl udělat vyloženě přestupek.

Dcery byly poslány na šest měsíců do školky. A teď už tři roky úspěšně studují v běžné škole. Nebyli to tedy oni, kdo musel podstoupit test u psychiatra, ale jejich otec.“

• Tymoshchukova bývalá manželka se podělila o svůj názor na to, jak realistické je uzavřít dohodu o narovnání u soudu:

"Šestkrát moji právníci nabídli uzavření dohody." V určitém okamžiku Tolik vyhodil všechny své zástupce a najal dobrého německého právníka, špičkového. Byli jsme šťastní: říkají, teď je s kým vést dialog. A koneckonců mír byl Tolikovi prospěšný. Ušetřil bych asi jeden a půl milionu eur na soudních výdajích. Chránil bych se případného stíhání, protože státní zastupitelství se nyní vážně zajímá o všechny ty podvody s majetkem, s levicovými podpisy...

K dohodě však nedošlo. Odpověděli nám: „Frau Klimová řekla, že ani Nadya, ani děti by neměly dostat jediné euro.“ Dopadlo to tak, že se rozvádím s jistou Frau Klimovou. Dokonce dala svůj podpis pod... Tolikovu přísahu u soudu. Pochybovala jsem: byla jsem celé ty roky vdaná za muže?

Tolik mi opakovaně vyjadřoval svůj pevný nápad: „Až vám dojdou peníze, vezmu děti a najdu lidi, kteří je budou vychovávat. Ne vzdělávat, ale růst – cituji doslovně.

Celou tu dobu se snažil zajistit, abych nemohl platit své účty. Řekněme, že mu musím každý měsíc doplácet tisíc eur navíc za pojištění, které nepotřebuje, ale je ve stejném balíčku jako pojištění dětí. Ale v Německu jsou na to přísní: Nezaplatím – pokud se něco stane, je to téměř trestný čin. Za ta léta, co jsme manželé, jsme si vytvořili další závazky. Majetkové daně, různé smlouvy. Tolik to všechno přenesl na mě. Není to jen alimenty, které se konkrétně vyhýbají, ale obecně vše, za co je třeba platit. Je mu jedno, jestli jeho děti zůstanou bez světla. Hlavní je, že se jejich matka ocitla v bezvýchodné situaci.“

• Naděžda si vzpomněla, jak těžké bylo narození jejich dcer – dvojčat.:

„Tolik ví, že mít děti je pro mě bolestivé téma. Když jsem byl v nemocnici, každé ráno přišel primář s hromadou asistentů a předčítal jako větu: dnes máte řekněme 22 týdnů a tři dny, podle statistik mají takové děti v 90 procentech případů mozkové příhody. obrna, v 60 procentech - slepota, 30 procent hluchota a tak dále...

Chtěli, abych porod vzdala. Podle tehdejších německých zákonů byli lékaři povinni plod zachraňovat až ve 24. týdnu těhotenství. A Tolik je také ve svém stylu: "No, já nevím, dělejte si, jak chcete." I v takových chvílích se zříkal veškeré zodpovědnosti... A potom říkat, jak je dobře, že se holčičky narodily v tento den, v tak rané fázi... Je skutečný zázrak, že přežily a obě vyrostly zcela zdravé.

Víte, jak jsem se dostal na kliniku? Byli jsme na fotbale s manželem a moskevským obchodníkem, přítelem Igora Semšova, na kterého Tolik sehnal lístky. A pak na konci hry jsem začala mít kontrakce. Už v autě byla bolest silná, řekl jsem: "Musíme naléhavě do nemocnice." Ale Tolik se rozhodl nejdřív zastavit na benzínce, pak odvézt hosta do hotelu... Řídil jsem. A zatímco mizeli na benzínce, odplazila se na jiné sedadlo, protože mohla jen ležet. A Tolik to všechno vidí a říká: "Buď ještě chvíli trpělivý, musíme toho člověka ještě odvézt do hotelu a pak do nemocnice." Takže jsem udělal. S mojí ženou, v šestém měsíci těhotenství s dvojčaty.“

• Tymoshchukova bývalá manželka vyprávěla, jak se dozvěděla o Anatolijově vztahu se socialitou Anastasií Klimovou:

„V jednu chvíli jsem zjistil, že Tolik chodil s touto madam a dokonce ji bral k nám domů od roku 2007, kdy jsem šel jednat s Bayernem o jeho smlouvě. Zvažoval dvě možnosti: buď spolu budeme dál žít a já budu hrát roli nějakého blázna, nebo začneme válku. Ale nemůžu se přetvařovat. A Tolik se bál říct celou pravdu a dál mluvil nesmysly. Kdybych se nezbláznil, všechno mohlo být mnohem jednodušší.

Žít pro dvě rodiny? Neřekl to přímo. Řekl toto: „Neznám žádnou Klimovou, ty ses zbláznil a chceš mě přilepit k nějaké cizí ženě. Přísahám na všechno na světě, přísahám na její dítě.“

• Naděžda tvrdí, že Klimova dcera vypadá podobně jako sestra Anatolije Timoshchuka:

"Ano to je. A jsou tam Tolikovy rysy. Alexander Kokorin jí říká Tymoshchukova dcera. A sám Tolik ji také oslovuje „dcerou“, i když nejstaršímu synovi Klimové neříká „syn“.

• Tymoshchukova bývalá manželka naznačuje, že Anastasia Klimova a její doprovod Anatolije v budoucnu podvedou:

„Tolik byl zvládnutý dobře, vše bylo prezentováno ve správném světle. Říká se, taková luxusní ženská, každý ji chtěl, ale on ji dostal! A nyní ho Klímová nadále podvádí, aby na ni převedl veškerý svůj majetek. Až přijde ten správný okamžik, nebudete muset nic sdílet. Všechno půjde k ní...“

• Nadezhda Navrotskaya vyčítá Anatoliji Tymoshchukovi, že se bojí dělat vážná rozhodnutí a postrádá nezávislost:

„Tolik podléhá vlivu ostatních. Sugestivnost – tak se tomu říká. Dokud rozhodnutí učiní někdo jiný, takže se nemusíte za nic zodpovídat sami. A s dětmi chodí komunikovat jen tak pro parádu. Musíte prokázat svou účast. Pravda, nedaří se mu to. Už dva roky dívkám nepřál k narozeninám. Nepošle ani pohlednici. Na kurtech je show a převlékání, ale není tam žádný skutečný táta.

Myslím, že byl jako dítě ochromen tím, že mu dával nemožné úkoly. Nebyl přijat takový, jaký byl, a jako dítě si chtěl jednoduše zasloužit lásku. A nakonec neví, kým se stal. Neexistuje vůbec žádný názor.

Myslím, že on sám si uvědomuje svou bezvýznamnost a prázdnotu uvnitř. Tolik před vším utíká. Dříve však s někým těžko hledal společnou řeč. Nikdy neměl blízké přátele."

• Bývalá Tymoshchukova manželka tvrdí, že vyjednala Anatolyho přestupy do Zenitu a Bayernu:

„Fursenko i Achmetov vám potvrdí, že všechny detaily jsme vyřešili Vitalij Jurčenko a já, kteří jsme pomáhali řídit Tolininy záležitosti... Ale Tolik stále nic nečetl. Řekl: pokud se něco stane, budeme vinni my. Prostě na nic neodpovídat. A tak to bylo i s Bayernem. Pokud mi nevěříte, zeptejte se Uli Hoeneß nebo Karl-Heinz Rummenigge. Zjistěte, jak koupili Tymoshchuk. Ne z tisku, který psal, že mnichovský tým po vítězství Zenitu nad Bayernem v Poháru UEFA Tolika sám oslovil. Vlastně jsem se přes známé, přes desítky lidí dostal do kontaktu s... jezdcem jednoho z lídrů Bayernu. Úkol zněl takto: nezávazně se zeptat, zda by měl klub o Tymoshchuka zájem, a předat kontakty na jeho zástupce. Právě jsem to udělal.

Brzy jsme dostali odpověď z Mnichova, že jsou připraveni jednat. Pak už jsme dali oficiální žádost, vše bylo jak má být. Přiletěli jsme do hotelu, kde bydlel Bayern na silnici, a tam jsme se osobně setkali s Hoeneßem a jeho asistenty a osobou, která mě předtím vedla k řidiči.