North London Derby. Je čas, aby Tottenham vyhrál venku

#ProstoProSport odhaluje, proč se Tottenham stále nemůže dívat na své sousedy svrchu.

"Arsenal je v tuto chvíli míle za Tottenhamem," řekl v červenci bývalý manažer Spurs Harry Redknapp.

Od té doby se Gunners podařilo provést řadu důležitých přestupů a Redknapp tato slova v dohledné době nebude opakovat. Ale v podstatě má pravdu: Tottenham je už několik let vnímán jako nejlepší klub v severním Londýně a poměr sil se zde dávno změnil.

Tým Mauricia Pochettina je stále bez vítězství, ale Spurs se v minulé sezóně poprvé v historii dostali do finále Ligy mistrů. A k takovému výsledku má současný Arsenal rozhodně hodně daleko.

Spurs začali pravidelně hrát Ligu mistrů, zatímco Arsenal zůstal tři roky po sobě mimo turnaj. Tottenham už vyhrává derby častěji, a to i přesto, že ještě relativně nedávno byl jakýkoli úspěch v zápasech s Gunners událostí. Nyní jsou to Spurs, kteří jsou favority ve většině vzájemných střetnutí s Arsenalem.

Pravda, v menší míře to platí o bojích u Emirátů. Loni zde Tottenham vyhrál zápas Ligového poháru, ale stalo se tak po velkolepém vítězství Gunners na šampionátu za stavu 4:2. O rok dříve Pochettinův tým opět prohrál s Arsenalem (0:2). Bez ohledu na to, jak moc se mluví o převaze současného Tottenhamu, zápasy na stadionu jejich hlavního rivala kazí obraz.

Naposledy Spurs porazili Arsenal na šampionátu v listopadu 2010. A předtím si museli na venkovní vítězství nad Gunners počkat celých sedmnáct let.

Proč se to v poslední době děje, když Tottenham roste? Část této statistiky je způsobena vynikající domácí formou Arsenalu. Díky ní se týmy Arséna Wengera a Unaie Emeryho v posledních letech obecně dostaly do první šestky. Částečně kvůli tomu, že pod vedením Mauricia Pochettina není Tottenham tak dobrý ve venkovních zápasech s konkurenty. Určitě je zde faktor historického komplexu: Spurs stále nevědí, jak dosáhnout výsledku na hřišti Arsenalu.

Zdálo se, že to nevěděl ani před devíti lety. Týmovým manažerem byl tehdy již zmíněný Harry Redknapp. Po těžké první sezóně hrozila Spurs porážka na hřišti soupeře. Góly Samira Nasriho a Marouane Chamakh z prvního poločasu zajistily Arsenalu pohodlný náskok, který mohl být ještě větší. „Ambiciózní“ Tottenham byl v poločase zesměšňován.

Redknappův tým však vývoj jednání otočil. Manažer provedl taktickou změnu. Po odstranění Aarona Lennona ze hřiště přesunul Rafaela van der Vaarta na pravé křídlo a uvolnil Jermaina Defoea jako druhého útočníka. Hra Tottenhamu se změnila a Arsenal měl velké problémy. Bale, který byl toho roku skvělý, stáhl o jeden gól zpět, poté van der Vaart proměnil penaltu a vyrovnal skóre. Výsledek šokoval Emirates: v 85. minutě přinesl vítězství hostům obránce Tottenhamu Younes Kaboul hlavou. Vypadalo to skoro historicky.

V té sezóně skončil Tottenham pátý a na čtvrtý (samozřejmě) Arsenal ztratil šest bodů. Ale nastal zlom. V roce 2010 se Spurs poprvé kvalifikovali do Ligy mistrů a poprvé po velmi dlouhé době porazili své sousedy na jejich domácím hřišti. Navíc v samotné Lize mistrů v sezóně 2010/2011 si Redknappův tým vedl úspěšněji než Arsenal a dostal se až do čtvrtfinále. Výsledek, jakého Gunners od začátku dekády nikdy nedosáhli.

Toto desetiletí začalo hlasitým prohlášením Tottenhamu, který se rozhodl vyrovnat se Arsenalu. Co Spurs nakonec dokázali? Na rozdíl od Gunners nevyhráli žádnou trofej, ale ve prospěch Tottenhamu hovoří trvale vyšší ligové umístění a finále Ligy mistrů. Ale „několik mil dopředu“ se Spurs rozhodně neodtrhly: bez vítězství na nepřátelském poli je takové prohlášení pochybné. Tuto neděli mají možnost navázat na pokrok této dekády tím, že ji zakončí stejným stylem, jakým ji Redknappova strana začala.